Barma
Backpacking,  K moři

Barma

Barma neboli Myanmar je oproti sousednímu Thajsku pořád tak trochu záhadná a neprozkoumaná. Věděli jste například, že nejvíce turistická oblast Bagan byl na několik set let lidmi opuštěn? Že každý muž z buddhistické rodiny musí strávit určitou část svého života jako mnich v klášteře? Nebo že velká část obyvatelstva pořád věří v duchy, takzvané naty?

Díky omezenému kontaktu s okolním světem se tady dochovalo spoustu zvyků, tradic a řemesel. Myanmar byl dlouho opomíjenou destinací. I přes přetrvávající složitou politickou situaci po něm dnes ale pokukuje pořád více cestovatelů. V tomto článku najdete základní otázky, ve kterých je užitečné si udělat pořádek ještě před odjezdem.

Pokud byste rádi pokračovali ve čtení o Barmě, můžete se podívat na podrobný itinerář mé cesty, na článek o nejkrásnějších místech Barmy, vše ohledně návštěvy planiny chrámů v Baganu nebo na informace ohledně treku z Kalaw k jezeru Inle.

POZOR: V Myanmaru aktuálně probíhá převrat a dle MZV není možné do země cestovat.

FAQ

Jaké základní věci si nachystat před cestou?

Letenky

Letenky nejčastěji hledám na Momondu, Skyscanneru, Pelikánovi a Googlu. Následně pak ještě cenu a poplatky srovnám na oficiálních stránkách letecké společnosti.

Víza

Občané ČR si musí vyřídit e-víza nebo o ně zažádat na mezinárodním letišti v Rangúnu, Mandalay nebo Neipyijto. Víza platí 30 dnů, nejdou prodloužit, stojí 50 USD a je potřeba mít nachystané 2 pasové fotky (4×6 cm).

Očkování

Základem by mělo být očkování proti žloutence A/B a břišnímu tyfu. Taky doporučuji zvážit očkování proti vzteklině, protože Myanmar je plný opic a toulavých psů (nikdy jsme s nimi ale neměli problém). Doma využívám očkovací centrum AVENIER.

Pojištění

Mít cestovní pojištění přizpůsobené aktivitám na dovolené je podle mě hodně důležité. Pojišťovnu si vybírám podle destinace, délky a typu dovolené. Obvykle volím mezi VZP a Generali, nebo AXA a True Traveler.

Co si zabalit

Osobně vyznávám pravidlo ,,čím méně věcí, tím lépe“ a nejlépe se podle mě cestuje s příruční krosnou. Navíc si třeba nějaké oblečení rádi koupíte jako suvenýr – mají tady hezké vzory a oblečení je přizpůsobené místnímu klimatu i folkloru. Následující seznam platí zejména v případě, že se plánujete pravidelně přesouvat, cestovat autobusy a občas vyrazit na nějakou túru:

  • trekové boty (nejsou potřeba vyloženě kotníkové pohorky) nebo tenisky, sandály nebo žabky
  • menší batoh na tůry
  • mikina a nepromokavá bunda (v horách a v noci může být opravdu zima)
  • oblečení na turistiku
  • lehké kalhoty nebo sukně pod kolena, lehké a světlé trička s krátkým nebo dlouhým rukávem
  • šátek na chladnější večery nebo na přehoz do chrámů
  • plavky (pokud možno celodílné, nebo nejlépe koupací tričko a šortky), ručník, sluneční brýle, klobouk
  • čelovka, sprej proti komárům, opalovací krém, šitíčko, zámek
  • power-banka, sluchátka
  • dezinfekce, antimalarika, náplast, imodium nebo uhlí, osobní léky (Myanmar nemá příliš dobrou úroveň zdravotnictví a vybavení lékáren je špatné)
  • pro ženy: tampóny (v Myanmaru se téměř nedají sehnat, naopak se tady prodávají vložky s ,,vůní“ peprmintu, což může působit až příliš ,,chladivě“)
  • doma můžete nechat trička s velkým výstřihem, krátké sukně, miniaturní plavky – to vše platí pro muže i pro ženy

Analýza bezpečnostní situace

Myanmar má dodnes velmi vratkou bezpečnostní situaci a patří k zemím, kde je lepší se o současném stavu informovat předem. Pro aktuální situaci a seznam nebezpečných oblastí doporučuji sledovat stránky mzv.cz.

Jak je to s dopravou v Myanmaru?

Myanmar má základní silniční síť mezi velkými městy. Na silnici je každou chvíli kontrolní brána střežená armádou nebo brána pro výběr mýtného. Většina silnic se ale táhne horami a kaňony, jsou úzké nebo ve špatném stavu. Často jsou plné nákladních automobilů a všechny přesuny zaberou výrazně víc času, než ukazují Google mapy. Po příjezdu jsem z letiště chtěla využít autobus, nakonec jsem ale zvolila rychlejší variantu Grab.

Grab (taxi)

Grab – funguje tuším pouze v Yangonu a Mandalaj, ve zbytku je potřeba použít regulérní taxi, což v některých případech může být dodávka s dřevěnou lavicí na korbě. Je potřeba si stáhnout mobilní aplikaci a mít přístup k internetu. Na letišti je v určitých částech internet zdarma nebo je možné si tady koupit simkartu. Řidič vás vyzvedne na předem dohodnutém místě, můžete ho sledovat na on-line mapě a poznáte jej podle SPZ. Platí se předem přes aplikaci nebo hotově na konci cesty.

Autobus

Většinu spojů jsme si rezervovali přes hotel, ve kterém jsme zrovna bydleli. Najít správný autobus na nádraží v Yangonu je zážitek na celý život. Bez pomoci (naštěstí velmi ochotných) místních se podle mě neobejde žádný cizinec. V Yangonu jsme si museli vzít taxi, které jelo asi hodinu a půl na obrovské nádraží severně od města, což byl ale extrém. V ostatních městech už jsou nádraží menší, občas je v ceně svoz z hostelů minibusem nebo je možné dojít na nádraží pěšky.

Autobusy jsou většinou v dobrém stavu, dokonce jsme vždy dostali deku, vodu a nějaké malé občerstvení. Akorát se dobře oblečte, protože v autobusech jede klimatizace naplno, ať je zima nebo léto. A pytlík s sebou – bohužel z naší zkušenosti se skoro vždycky někomu kolem nás udělalo špatně.

Velmi časté jsou noční autobusy. Většina přesunů totiž trvá 8 hodin a déle. Autobusy dělají pravidelné čur-pauzy a zastavují u místních kantýn v době oběda a večeře (kdo nemá dost silný žaludek, svačinu s sebou!). Hotely jsou naštěstí na brzký ranní příjezd většinou připravené.

Skútr

Jízda na skútru patří v jihovýchodní Asii k nejoblíbenějším, nejčastějším a nejjednodušším způsobům dopravy pro místní i turisty. V Myanmaru ale půjčovny skútrů nejsou běžnou věcí a v některých městech půjčovnu vůbec nenajdete.

V některých oblastech jsme se setkali se zákazem půjčovat skútry cizincům (v nebezpečných oblastech kvůli zaminovaným cestám, v těch turistických pak kvůli tomu, aby se nezkušení Evropané na cestě nepřizabili a na turistický ruch v Myanmaru to neuvrhlo černé světlo).

Skútr jsme si teda půjčili jen v okolí jezera Inle. V Baganu je pak možné si půjčit elektrobike s maximální rychlostí 30 km/hod. a brázdit s ním prašnou cestu mezi ruinami byla největší sranda. Akorát bych doporučila si zjistit maximální počet kilometrů, které je možné s plnou baterií ujet. Abyste nemuseli elektrobike poslední kilometr tlačit jak my:)

Vlak

Myanmar má skromnou železniční síť, nicméně rychlost vlaků je tady skoro na nule. Velmi známá je cesta mezi Hsipaw a Mandalay, která vede horami a přes známý viadukt. Dle mého názoru je ale cesta zbytečně časově delší (konkrétně dvojnásob) a mnohem dražší, než cesta autobusem, ze kterého je mimochodem viadukt vidět taky. Potkali jsme ale cestovatele, kteří by jízdu vlakem doporučili.

Lodní doprava

Například z města Mandalaj je možné jet lodí do Baganu a naopak. Opět si ale myslím, že oproti autobusu je tato možnost neskutečně dražší a pomalejší, navíc z fotek ostatních turistů mě okolní krajina moc neuchvátila. Většinu času hnědou řeku Iravadi lemuje plochá zemědělská krajina. Díky brzkým výjezdům (většinou kolem 5:00) je ale aspoň možné pozorovat východ slunce.

Pro srovnání: Cesta lodí trvá celých 13 hodin (jízdenky je potřeba si alespoň den předem booknout na hotelu nebo v cestovní agentuře). Jednosměrná jízdenka stojí od 30 USD (asi 640 Kč) a zahrnuje snídani a oběd. Cesta autobusem z Mandalaj do Baganu trvá 4 hodiny a stojí 16 000 kyatů (asi 260 Kč).

Letadlo

Vnitrostátní lety jsou velmi levné a dokážou ušetřit spoustu času. Letěli jsme z menšího letiště Ngapali – Yangon a kvalita služeb a bezpečnost letu nám přišla naprosto v pořádku. Vnitrostátní jednosměrná letenka stojí od 1 500 Kč a výš.

Kde se na cestách ubytvat?

Hotely a guesthousy

Ubytování v Myanmaru je stejně jako ve většině Asie levné. Snad kromě Baganu většinou není potřeba rezervovat příliš dopředu. Typicky je v ceně i dobrá snídaně. Často se jedná o rodinné hotely a majitelé jsou velmi ochotní pomoct s organizací vaší další cesty. Většinu ubytování jsme si rezervovali den předem přes booking.com.

Hostely

Hostely nejsou (řekla bych, že z kulturního hlediska a ze zatím ne příliš rozvinuté turistické infrastruktury) příliš obvyklé. S hostely jsme se setkali jen v Yangonu, Baganu a u jezera Inle.

Ostatní

Během trekování je skvělý zážitek přespat v místním homestay nebo v klášteře. Vícedenní pochody s cestovními agenturami zařídí tento autentický nocleh, jehož součástí navíc bývá skvělé místní (většinou vegetariánské) jídlo.

Jak vypadá myanmarská kuchyně?

Restaurace

V Myanmaru se dají najít dobré místní i zahraniční restaurace ve větších městech – Yangon, Bagan, Ngapali, Inle lake. V dalších oblastech fungují především místní jídelny – některé byly sympatické, jiným jsme tolik nedůvěřovali.

Vegetariáni

Myanmarská kuchyně je hodně ovlivněná thajskou, indickou a čínskou kuchyní. Tradiční kuchyně se skládá hodně ze zeleninových pokrmů. Nejlepší a čistě vegetariánské jídla jsem měla při trekování v homestay a v klášteře. Hodně se jí tofu, vejce, květák, rýže a batáty.

Na venkově jsou typické placky ze sójových bobů, do kterých se přidává zázvor, chilly a další koření a opékají se na ohni. Rozlámané placky můžou být i základem curry a mají velmi silné specifické aroma. Dále bych vypíchla zázvorový salát, salát z čajových listů a zázvorovou polévku jako velmi chutnou a zdravou místní specialitu.

Chilly se pěstuje na každém rohu a místní by se jej nejradši přidávali i do zmrzliny. Za zmínku stojí i myanmarský čaj, který se zde pěstuje. Po ránu do něj dostanete většinou takovou porci salka, že tělu zajistí zásobu cukru na týden dopředu.

Trhy

Trhy jsou nedílnou součástí každého města. Bývá tady čerstvé ovoce a zelenina, koření, místní speciality. Doporučuje se vyhnout části s čerstvým masem kvůli nedostačujícím hygienickým podmínkám.

Stánky s občerstvením

Stánků u cesty s místním fast foodem je v Myanmaru spousta. My jsme bohužel neměli dostatečnou důvěru k místním hygienickým podmínkám. Navíc je často (kvůli jazykové bariéře) nereálné zjistit, z čeho se dané jídlo skládá. Občas jsme se nevyhnuli (při dlouhých přesunech autobusem) návštěvě improvizované jídelny nebo obchůdku u cesty. Po nalezení kusu plastu v lokálních brambůrkách jsme si ale začali nosit svačiny.

Alkohol

Alkohol je v Myanmaru velmi levný a získali jsme k němu o kus větší důvěru, než k jídlu u cesty. Populární je pivo Myanmar a Mandalay Beer, Dagon a jiné asijské značky, myanmarský rum a rýžová pálenka, která je ale k dostání jen u místních na vesnicích. Kupodivu u Inle Lake jsme narazili na vinnou oblast s výborným vínem (pěstuje se v Myanmaru, ale technologie pochází z Francie).

Kdy je nejlepší doba navštívit Myanmar?

Období sucha – listopad až duben

Období dešťů – květen až říjen

Podnebí v Myanmaru je obecně tropické monzunové, u hranic s Thajskem je podnebí spíše vlhké, na severu a v oblasti hor se blíží mírnému podnebnému pásmu. Nejlepší je samozřejmě navštívit Myanmar během období sucha, kdy je počasí nejvíc vhodné k cestování. Okraj sezóny (listopad/duben) představuje trochu umírněnější teploty, ještě méně turistů než obvykle a o něco nižší ceny, než v hlavní sezóně.

Teplota vody – okolo 28°

Kolik co stojí?

Měna

V zemi se používá myanmarský kyat (MYR).

Kurz: 1 CZK = 56 MMK (29.3.2020)

Platba: platí se převážně hotovostí, bankomaty a směnárny jsou spíš jen ve větších městech

Smlouvání: můžete zkusit na trzích, v taxi nebo při organizovaných túrách

Spropitné: neočekává se

Ceny

Myanmar je velmi levná země. Výjimku představuje turistický Bagan, ale i tady to jde zvládnout low-cost. Typické ceny pro rok 2020:

  • Ubytování: od 300 Kč/noc (dvoulůžkový pokoj)
  • Jídlo v lokální restauraci: od 70 Kč
  • Jídlo v mezinárodní restauraci: od 100 Kč
  • Pivo: 15 Kč (obchod); 30 Kč (restaurace)
  • Kafe: 50 Kč
  • Voda 1,5l: 15 Kč
  • Jednosměrná vnitrostátní letenka: od 1 500 Kč
  • Noční autobus: od 150 Kč
  • Taxi: 100 Kč – 200 Kč
  • Půjčení elektrobiku: 150 Kč/den
  • Celodenní tuk-tuk: od 20 USD
  • 2-denní treking s průvodcem: od 20 USD/os.
  • Vstupné k atrakcím: 20 Kč-120 Kč

Na co si dát pozor?

Krimintalita – velmi nízká, lidé jsou velmi přátelští a ochotní. Občas mi laskavost místních nešla dohromady s faktem, že tito stejní lidé se přidávají k armádě, která utlačuje menšiny, nebo ke krutým rebelům.

Bezpečnost – v zemi bohužel pořád probíhají nepokoje jak na hranicích, tak i v severní části země. Pro aktuální situaci a seznam nebezpečných oblastí doporučuji sledovat stránky mzv.cz.

POZOR: V oblastech ovládaných rebely (a do těchto oblastí patří i některé turistické místa jako Hsipaw) se nikdy nevydávejte na průzkum na vlastní pěst. Rebelové nastražují na silnice miny, a jen místní obyvatelé, kteří vás určitě důkladně varují, vědí, na kterých cestách tyto miny jsou!

Přírodní podmínky – období dešťů může přinést záplavy, ale většinu roku se tady žádné drama neodehrává. Obecně je dobré sledovat aktuální zpravodajství.

Fauna a flóra – za zmínku stojí hlavně komáři přenášející malárii a dengue.

Oblečení – ze slušnosti k místní tradici je dobré mít zahalené ramena a kalhoty/sukni aspoň ke kolenům – na ulici to nebude přitahovat pozornost a v chrámech je to povinnost.

Chování na veřejnosti – doporučuje se omezit projevy citů k drahé polovičce, místní to uvádí do rozpaků a vnímají to jako projev neúcty k dané ženě.

Jaké kulturní zajímavosti můžeme v Myanmaru najít?

Republika myanmarský svaz – země se až do roku 1989 nazývala Barma. Údajně kvůli korektnosti ke všem etnikům, které v Myanmaru žijí, se zavedl nový název. Ten ale pochází od vojenské diktatury a zdaleka ne všichni jej akceptují.

Neipyijto – mnoho lidí neví (a není se čemu divit), že od roku 2005 je hlavním městem Neipyijto. Místní tomuto uměle vybudovanému město přezdívají ,,betonová džungle“ a turistovi nemá vůbec co nabídnout.

Jazyk – oficiálním jazykem je barmština, nicméně v zemi žije spousta etnických skupin, které mají vlastní jazyk a dialekty. Obyvatelé z různých částí země si tak nemusí vůbec rozumět.

Longyi – místní muži běžně nosí toto oblečení připomínající dlouhou sukni. Ženská varianta se nazývá Htamein. I díky tomu nám zdejší kultura (oblečení, jídlo, vzhled místních) přišla často mnohem bližší té bangladéšské a hlavně indické, než té z jihovýchodní Asie.

Betel – myanmarští muži (někdy i ženy) v puse rádi převalují tuto směs, která barví pusu na červeno. (Prvních pár dní jsem si myslela, že jsou ulice celé od krve. Později jsem zjistila, že tyto červené fleky jsou vyplivnutý betel.) Kromě barvení zubů tato závislost často způsobuje i jejich vypadávání, měknutí mozku a samozřejmě několik druhů rakoviny. Ve směsi je totiž kromě různého koření přidané i vápno.

Tanaka – na ulici často uvidíte ženy, muže i děti s obličejem pomalovaným bílou barvou. Jedná se o přírodní směs z kůry stejnojmenného stromu. Tanaka místní chrání před sluncem a má chladící i estetický efekt.

Další články o Barmě:

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

admin@zahorizont.cz
Instagram