Národní park Teide
Turistika

Tenerife: Noční výstup a východ slunce na sopce Pico de Teide

Kolik jste za svůj život viděli východů slunce?

Položili jsme si tuto otázku a hned jsme si odsouhlasili, že se pokusíme vystoupat na nejvyšší horu Španělska, a to rovnou za tmy, abysme odtud viděli východ slunce.

Pico de Teide se nachází na Kanárských ostrovech, konkrétně na ostrově Tenerife. Zároveň se jedná o třetí nejvyšší sopku světa. Pokud se vám pokusí dorazit před svítáním, uvidíte jeden z nejkrásnějších východů slunce, ale taky gigantický stín sopky. Pico de Teide je známá tím, že vrhá největší stín na oceán na světě.

Čtěte dál a dozvíte se veškeré praktické informace ohledně výstupu na Pico de Teide a naše osobní zkušenosti z noční túry za východem slunce. Dále můžete číst, jak navštívit park Anaga nebo o nejhezčích místech celého Tenerife.

Obsah

Základní informace o trase

  • Název: Trail No. 7, Trail No. 10
  • Začátek a konec: Parkoviště Sendero de Montaña Blanca
  • Nejvyšší bod: Pico de Teide (3 718 m) – nejvyšší hora Španělska
  • Délka: 9,4 km (jedním směrem)
  • Převýšení: 1 350 m
  • Náročnost: vyšší střední
  • Typ: jednosměrná/ zpáteční

Jak je to s náročností a kolik času je potřeba

Po technické stránce je výstup na nejvyšší horu Španělska nenáročný a pokud se zde nenachází sníh (nejedná se o ledovec), tak není potřeba žádné speciální vybavení ani znalosti. Přesto je dobré mít alespoň základní zkušenosti s horskou turistikou a nočními výšlapy.

Vzhledem k velkému převýšení je potřeba být aspoň trochu v kondici. Připravte se psychicky na to, že zhruba čtyři hodiny vás čeká jen více či méně intenzivní stoupání.

Většina lidí zvládne výstup za 3-5 hodin. Dalších zhruba 10-30 minut je dobré dorazit před samotným východem slunce (barvy oblohy jsou nejhezčí před východem, zároveň ale nechcete v zimě a ve větru nahoře čekat příliš dlouho). Dále je potřeba počítat s tím, že možná dole nezaparkujete a budete muset dojít zhruba 1 km z dalšího nejbližšího parkoviště.

Naše zkušenost byla taková, že jsme parkovali zhruba 500 m od začátku treku a vycházeli jsme ve 3:15 (východ slunce byl v 7:30). Ve vší skromnosti nás řadím mezi spíš středně rychlejší horaly. Tu noc jsme šli ale pomalu co noha nohu mine, užívali si oblohu plnou hvězd a šetřili dech v řídnoucím vzduchu. Nakonec jsme se opravdu ploužili, protože jsme prostě měli až příliš času! Na druhou stranu je podle mě pořád lepší vyrazit dřív, než později, a případně si dát třeba na chatě snídani.

Jaká je nejlepší cesta na východ slunce na Teide?

Trail No. 7 + trail No. 10: Nejkratší a nejvíce využívaná trasa při ranním (nebo jakémkoliv jiném) výstupu na vrchol sopky Pico de Teide.

Trail 7 vede z parkoviště Sendero de Montaña Blanca, prochází mezi vrcholy Montaña Rajada a Montaña Blanca, pokračuje přes chatu Refugio de Altavista (Trail No. 7) a horní stanici lanovky Teleférico del Teide, kde se napojuje na Trail 10.

Cesta zpět a alternativní trasy na Pico de Teide

Většina lidí se vrací zpět buď stejnou trasou (Trail 10 + 7), nebo se sveze dolů lanovkou. od lanovky je potřeba ještě dojíte zbývající 3-4 km (záleží, zda jdete po silnici nebo turistické stezce) zpět na výchozí parkoviště. Přestože se lanovka může zdát vyprodaná, míst dolů je většinou dost. Část lidí si lístek kupuje až nahoře ve stanici lanovky, nicméně doporučuju si dostupnost zkontrolovat předem.

Alternativní trasy: Na vrchol vedou z východu další dvě trasy, jedna vede pod vrcholem Montaña Negra, druhá pod Montaña de los Tomillos. Obě začínají v oblasti Visitor Centra Portillo Alto a obě se časem napojují na stezku č. 7 a později č. 10. Ze západu vede další cesta kolem vrcholu Pico Viejo od informačního centra Centro de Visitantes de Cañada Blanca. Všechny tyto trasy jsou ale mnohem delší a většinou se využívají jako alternativní trasy k sestupu pro dokončení okruhu.

Další možností je vystoupit už předchozí den k chatě Refugio de Altavista, zhlédnout západ slunce, přespat tady a ráno dokončit zbytek cesty na vrchol. Více info k chatě najdete zde.

Parkování u začátku treku

Parkování u začátků treků je na celém Tenerife velmi ošemetné a stejně je to i na oficiálním parkovišti Montaña Blanca. Je tady místo jen asi pro 15 aut a když jsme přijeli ve 3:00, tak bylo plné! Pokud máte auto s vyšším podvozkem, můžete parkovat na pár místech kolem cesty, ale těch taky moc není.

Další nejbližší parkoviště je Mirador de Tabonal Negro (1 km od začátku treku), nebo parkování pod lanovkou (3 km od začátku treku)

Pico de Teide a problém s horskou nemocí

Vrchol sopky Pico de Teide se nachází ve výšce 3 718 metrů nad mořem. S příznaky horské nemoci se lidé většinou potýkají od 3 000 m.n.m. Takže ano, může se stát, že se horskou nemocí během tohoto výstupu setkáte.

Akutní horská nemoc nebo také výšková nemoc se projevuje nevolností, bolestí hlavy, únavou, malátností. Nejlepším způsobem, jak se jí vyhnout, je aklimatizace, neboli postupné stoupání a setrvání v hraniční oblasti jeden den. Při potížích je nejlepší sestoupit do nižší nadmořské výšky, pít hodně tekutin, odpočívat, v těžších případech vyhledat lékařskou pomoc.

Je potřeba mít povolení na vrchol Pico de Teide?

Oficiálně je potřeba získat na poslední úsek zahrnující vrchol sopky Pico de Teide povolení.

Noční výstup na sopku je dobrou alternativou, pokud se vám povolení (a třeba ani lístky na lanovku) nepodaří zajistit. Správci parku, kteří normálně hlídají u brány vedle lanovky, totiž jezdí nahoru až první lanovkou.

Pokud se vám tedy podaří vyjít na vrchol a sejít zpět k lanovce před 9:00, povolení nikdo kontrolovat nebude! Nevím, zda je to oficiálně povolené, nicméně potvrzuji, že tam opravdu nikdo kontrolu neprováděl.

Co si vzít s sebou?

  • turistické boty (nebo aspoň tenisky se vzorkem, aby neklouzaly na prašném terénu)
  • teplé oblečení (dlouhé kalhoty, flísová mikina, péřovka, nepromokavá bunda, čepice, rukavice) – i v létě je na vrcholu kolem nuly
  • voda (minimálně 1,5l, plus dole v autě další láhev)
  • svačina (nebo spíš snídaně)
  • čelovka (občas se dočtete, že to někteří zvládli bez čelovky, ale nám nesvítil žádný měsíc, případně můžete mít zataženo, a opravdu je lepší mít světlo)
  • trekové hole

Přehled trasy krok za krokem

#1 Parkoviště Montaña Blanca – Teide Eggs
#2 Teide Eggs – Refugio de Altavista
#3 Refugio de Altavista – horní stanice lanovky
#4 Horní stanice lanovky – vrchol Pico de Teide

#1 Parkoviště Montaña Blanca – Teide Eggs (4,7 km)

Vyskočili jsme z auta do neskutečného vichru, zimy a tmy. Během 5 minut jsme se sbalili a už jsme valili po cestě směr sopka. První pomyslný úsek je sice nejdelší, zato bude ubíhat nejrychleji. Jde se totiž po široké cestě do jen pozvolného kopce.

Čelovky osvětlovaly jen nejnutnější maximum pod nohama. Občas nešlo poznat, jestli jdeme z kopce nebo do kopce, neuměli jsme odhadnout, jakou jdeme rychlostí. Naštěstí jsme se dostali do závětří a teplotní podmínky se zdály na zdolání nejvyšší hory Španělska ideální (achjo, kdybysme věděli..:D).

Protože jsme si neplánovaně střihli i cestu dolů, můžu aspoň přidat fotky krajiny, jak bysme ji viděli při výstupu za dne. V prvním úseku se totiž míjí geologická zvláštnost, tzv. Teide eggs. Tyto unikátní lávové formace ve formě obřích balvanů připomínají při troše fantazie dinosauří vejce.

#2 Teide Eggs – Refugio de Altavista

Zhruba čtvrtý rozcestník na cestě se stává zlomovým. Vidíte ten kopec na fotce? My jej naštěstí neviděli, ale následující hodinu jsme strávili na cestě při jeho zdolání.

V tomto úseku přechází široká cesta v malou pěšinu a vytrvale se line do kopce s velkým převýšením. Naštěstí je stezka ve formě cik-cak, takže výstup je o něco ,,příjemnější“.

V tuto chvíli už jsme plně navyklí temnotě, občas vypínáme čelovky a užíváme si skvostnou oblohu plnou hvězd. Nevím, kam se ztratil měsíc, ale není tady a proto nakonec vždycky čelovky zapneme, dáme mini muffin a jdeme dál.

Přišlo mi, že jsme šli opravdu pomalu, přesto jsme minuli asi 15 lidí. Jedna holčina vypadala, že rozdýchává první známky horské nemoci. (To jsem ještě nevěděla, že se k ní za chvíli přidám.) Zvedá se vítr a Julien uznává, že by jeho uším bylo lépe zabaleným pod náhradním tričkem, které si vzal s sebou.

Zhruba po hodině jsme dorazili k chatě Refugio de Altavista. Předpokládám, že to byla corona, co ji drželo v září 2021 zavřenou. Každopádně silný vítr mlátil okenicí, mříž vyplňovala vchod a tak jsme po malé pauze pokračovali v tažení.

#3 Refugio de Altavista – horní stanice lanovky (1,8 km)

Myslela jsem si, že tento úsek bude po tom předešlém o kus lehčí, nicméně opak byl pravdou. Chata Altavista leží v nadmořské výšce 3 250 m.n.m. a zhruba v tomto bodě jsme začali pociťovat nedostatek kyslíku. U Juliena se to projevilo mírně ztíženým dýcháním, u mě nevolností.

Zároveň nekončí prudké stoupání, ale přicházíme o cik-cak cestu, takže nohy ztěžka vlečeme přímo nahoru.

V tomto bodě už je jasné, že se nejedná o klasické větrné ráno, ale že jsme vlezli do pořádné vichřice. Potkali jsme několik skupin na cestě dolů a jedna Američanka nám vysvětlila, že to otočili kvůli silnému větru. Přesto jsme se tomu rozhodli dát šanci a pokračovali dál.

Mizí jakákoliv zeleň, malé kamínky ve svahu se mění na pořádné kameny a úzkou stezku nahrazuje cesta lemovaná zídkou z vyvřelin. Její účel je po chvíli jasný a s každým poryvem větru, který nám totálně rozhodí krok, si rychle čupáme za kameny.

Těsně před stanicí lanovky je kolem cesty natažený i řetěz a musíme se ho držet jak klíšťata, jinak by nás to doopravdy odfouklo! Přestává veškerá legrace, naštěstí zrovna přicházíme ke stanici lanovky, dalšímu záchytnému bodu.

#4 Horní stanice lanovky – vrchol Pico de Teide (650 m)

Hned vedle budovy lanovky se nachází malá branka, kde obvykle stojí hlídka kontrolující povolení vstupu na vrchol Pico de Teide. Nicméně branka je otevřená a průchod volný. Odtud vede dlážděný chodník až na vrchol, posledních 650 metrů a 170 metrů převýšení.

Stojíme tady s mezinárodní skupinkou, která nám ukazuje na světlo čelovek někde v půlce cesty na vrchol a říkají: ,,To je zbytek naší skupiny, jsou tam zaseklí a výš se prý kvůli větru nedostanou.“ Jelikož v tom větru stojíme taky, ale v bezpečí závětří budovy, dáváme jim za pravdu a výstup odsouváme na neurčito.

Do východu slunce zbývá hodina, nahoře je neskutečná zima. V kombinaci s únavou a horskou nemocí se zdá nereálné, že tady do té doby vydržíme. Naštěstí Julien nachází něco jako komoru na košťata, kde následující půl hodinu obýváme s několika Španěli. Ti mají koupený lístek na lanovku, ale přichází jim SMS, že lanovka ten den kvůli větru nepojede (nejela dalších několik dní).

Konečně nastává východ slunce. Vítr sice rozfoukal všechny barvy, ale i tak je to krásné. Jsme rádi, že jsme si za vynaložení té spousty energie vytvořili tento zážitek.

Nejvyšší horu Španělska sice nepokořujeme, ale nahoře ve třítisícovce ve špatném počasí si člověk srovná priority. Chvíli se smiřujeme s faktem, že musíme celých 9 km stejnou cestou zpět místo jízdy lanovkou, ale nakonec znovu vyrážíme. S každými 100 metry převýšení dolů opadá i moje horská nemoc, otepluje se a nám se otevírají krásné výhledy, které jsme při výstupu ve tmě nemohli ani tušit.

TIP: Kromě počasí si před cestou zjistěte i rychlost větru. Zpětně jsme zjistili, že my nahoře zažili vichřici o rychlosti 85 km/h.

Další články o Tenerife

***

ULOŽ SI PIN NA NÁSTĚNKU

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

admin@zahorizont.cz
Instagram