Nejkrásnější evropský trek: Tour du Mont Blanc

Tour du Mont Blanc (TMB) bývá označován za nejkrásnější trek Evropy. Jestli je opravdu nejkrásnější budete muset posoudit sami, příroda je tady ale opravdu nádherná. Na dálkovém treku kolem nejvyšší hory Evropy (pokud nepočítáme kavkazský Elbrus) vás čeká přibližně 170 km a 10 000 metrů převýšení. Trasa vede přes Francii, Itálii a Švýcarsko, kromě přírodní scenerie vás čeká i setkání s místní kulturou v podobě krásných vesniček a výborného jídla.

V tomto článku se dozvíte veškeré praktické informace pro naplánování treku – od spaní na TMB, přes jídlo a pitnou vodu, dopravu na začátek/konec treku, po popis jednotlivých etap. Níže najdete také mapu a 8-denní itinerář TMB.

Pokud by vás zajímaly i jiné dálkové evropské treky, můžete zkusit například jeden z nejtěžších treků Evropy – korsickou GR20, nebo málo turistický, ale nádherný rakouský trek Venediger High Trail.

Počasí – kdy vyrazit aneb nejlepší měsíce na TMB

Sezóna v Alpách začíná v červnu a končí v září. Konkrétně TMB se nejčastěji chodí až v druhé polovině června do poloviny září. Téměř každý den se jde ve nadmořské výšce 2 000+ metrů a právě zde se často ještě v létě drží sníh. V září vás zde naopak můžou zastihnout mlhy a sněžení. Doporučuji se také vyhnout v srpnu termínu, kdy se na TMB běží ultramaraton.

Stav sněhu se liší rok od roku v závislosti na tom, jak tuhá byla zima toho roku a jaká je aktuální předpověď. Osobně jsme používali aplikaci na počasí Bluemeteo. Doporučuji přidat se také do Facebookové skupiny Tour du Mont Blanc. Zde lidi pravidelně reportují stav treku, a získáte tady nejčerstvější informace o zbytkovém sněhu, možných rizicích (ledové mosty), uzavírkách (kácení v lesích), stavu mostů přes řeky apod.

Informace můžete získat také v infocentrech ve městech a větších vesnicích po cestě. Naopak bych nespoléhala na informace od obsluhy na chatách – často se na chaty dopravují autem, lanovkami nebo jinak, pobývají zde několik dní a nemají tak vůbec přehled o aktuálním stavu TMB.

Doprava – kde začít TMB a jakým směrem jít

TMB je možné zahájit v každé vesnici nebo městě na trase. Většina lidí začíná symbolicky v Les Houches a jde proti směru hodinových ručiček. Tato varianta vyhovovala i nám a najdete ji popsanou den po dni níže. Právě v Les Houches se nachází TMB brána, kde je možné se na začátku a na konci vyfotit. První den také patří k nejméně fotogenickým, a další dny budou jen lepší a lepší.

Mezi další oblíbená místa začátku trasy TMB patří Chamonix, což je nádherné francouzské město, ve kterém není o turistické služby nouze. Je to pravděpodobně nejlepší místo, kde oslavit dokončení TMB. Nevýhodou jsou zástupy turistů a vesmírné ceny. Další vhodné město je pak italský Courmayeur, kde je také řada hotelů, restaurací, služeb…

TMB je také samozřejmě možné kdykoliv přerušit. Trasa často překračuje města a silnice, a v případě, že vás cokoliv donutí ukončit cestu dřív, je velice snadné najít autobusové spojení.

Pokud jedete autem, můžete si vybrat jakékoli místo zahájení TMB. Cesta z Prahy zabere přibližně 11 hodin. Pokud letíte, nejbližší letiště je Ženeva, nebo vzdálenější Milán (kam lze sehnat výrazně levnější letenky, ale je potřeba myslet na přikoupení zavazadla, což může letenky prodražit až trojnásobně). Zbytek cesty je potřeba dojet autobusem nebo Blabla car.

Z Česka se můžete vydat do Ženevy také autobusem. Jednosměrná jízdenka u Flixbusu začíná od 2 500 Kč a doba jízdy 16+ hodin. Oblíbenou nízkonákladovou možností je také vlak. Je potřeba počítat s několika přestupy, časem jízdy 17+ hodin a cenou od 2 400 Kč.

Ubytování – jak je to se spaním na TMB

Na TMB existují tři zákaldní možnosti ubytování:

Bivak – neboli spaní na divoko, které má ale v každé zemi jiná pravidla. Ve Francii po cestě narazíte na několik míst určených pro spaní ve stanu, často jsou zde dokonce suché toalety a vodní zdroj. V mapě bývají označené jako ,,airde de bivouac“ a jsou zcela zdarma. V Itálii a Švýcarsku je bivakování ilegální. Jedinou výjimku představuje možnost rozložení stanu ve výšce nad 2 500 m.n.m. s příchodem za soumraku a odchodem za svítání. Tato možnost je trochu komická, protože v takovéto nadmořské výšce se TMB pohybuje minimálně.

Kemp – opět Francie má po cestě dostatečné množství dobře vybavených cenově dostupných kempů. S příchodem do Švýcarsku se výběr zužuje a ceny stoupají. Nejhůře je na tom podle mě Itálie, které naprosto chybí kempy na trase TMB, a hikeři tak často musí do kempů cestovat autobusy.

Refuge – na TMB existuje řada chorských chat neboli refuge, od útulných a romantickcých, až po studené a sparťanské. Jejich kapacita se velmi rychle plní, rezervaci je potřeba provést minimálně půl roku až rok předem. Většinu refuge je možné rezervovat ne této stránce. Ceny ubytování s polopenzí (často bývá povinná) se pohybují kolem 60 €.

Kromě toho je potřeba se zamyslet nad ubytováním první a poslední noc treku ve vašem výchozím bodě. Nejoblíbenějším výchozím bodem je vesnice Les Houches. Nadto ale spousta lidí volí možnost si dát na trase jeden nebo více oddychových dnů, nejčastěji v krásných horských městech jako italský Courmayeur, švýcarský Champex-Lac nebo francouzský Chamonix. Mrkněte se na můj výběr ubytování na booking.com:

Ubytování v Les Houches (Francie):

• levné: Ibis Styles Les Houches Chamonix
• levné: Les Campanules
• levné: RockyPop Chamonix – Les Houches
• střední třída: Chalet Hôtel du Bois
• luxusní: Le Chalet Mont Blanc

Ubytování v Chamonix (Francie):

• levné: Eden Hotel, Apartments and Chalet Chamonix Les Praz
• levné: Charmant appartement, centre ville, vue Mont-Blanc
• střední třída: Hôtel de L’Arve by HappyCulture
• střední třída: Chalet Hôtel Le Prieuré & Spa
• luxusní: Heliopic Hotel & Spa

Ubytování v Courmayeur (Itálie):

• levné: Hotel Dolonne
• střední třída: Hotel Lo Campagnar
• střední třída: L’Abri des Amis
• střední třída: Chalet Plan Gorret
• luxusní: Auberge de La Maison

Ubytování v Champex-Lac (Švýcarsko):

• střední třída: Au Vieux Champex
• střední třída: Charmant 2,5 pièces avec jardin à 2 pas du lac
• luxusní: Hotel Mont.Lac

Jídlo – kde na TMB doplnit zásoby a pitnou vodu

Ohledně stravování na TMB existuje mnoho možností. V tomto bodě bych ráda podotkla, že budete procházet dvěmi zeměmi s nejvyhlášenější kuchyní světa a rájem sýrů. Dejte jednou za čas konzervám pauzu a vyzkoušejte něco z výborné francouzské kuchyně. Mezi typická jídla tohoto regionu patří raclette (speciální sýr roztavený na stolovém grillu, podávaný s masem, brambory a zeleninou), fondue (roztavený kotlík sýra nebo směna vína a vývaru, do které si namáčíte maso a chleba) a tartiflette (zapečené brambory se sýrem). Vyzkoušet můžete také pálenku génépi (vysl. ženypí), svérázný bylinný likér. V itálii pak budete v ráji těstovin a pizzy.

Pokud během treku spíte na chatách, většinou je zde povinnost vzít si ,,half-board menu“, tzn. večeři i snídani. Jí se u velkých stolů ve společenských místnostech a kromě nasyceného žaludku máte možnost se pobavit s ostatními hosty z celého světa. Večeře se skládá ze tří chodů – předkrm (polévka nebo salát), hlavní jídlo (brambory, těstoviny nebo rýže s masem, případně peřdem nahlášená vegetariánská verze) a dezert nebo sýr na závěr. K večeři se podává voda, ale samozřejmě je možné si přikoupit pivo, víno i nealko.

Ceny jídel na chatách se pohybují od 20 €, ceny snídaní od 10 €, obědových balíčků od 12 € a half-board (ubytování s polopenzí) od 60 €.

Pokud si vaříte, o doplnění zásob nebudete mít nouzi. Obchod se nachází v každé větší vesnici, v těch menších mají alespoň pekárnu. Rozhodně doporučuji doplnit zásoby před vstupem do švýcarska, protože jsou zde ceny dvojnásobné oproti Itálii i Francii.

Pitnou vodu je možné doplnit po cestě ve vesnicích u pítek (vypadají často jak dřevěné korýtka) a na chatách. Kohoutková voda je většinou pitná, ale doporučuji se vždy informovat u personálu, kde je dobré vodu napustit.

Seznam – jaké vybavená si vzít na TMB

Při balení se doporučuji chovat minimalistiky a řídit se pravidlem nést maximálně 20 % své tělesné hmotnosti. Pro ženy vážící 60 kg je tak hraniční váha batohu 12 kg, což je podle mě hmotnost, při které se dá trek užít bez bolesti a vyčerpání. Níže uvádím můj seznam oblečení, vybavení, hygieny a léků, které pravidelně nosíme na treky. Pokud jdete ve dvou, můžete si některé věci rozdělit (stan, vybavení na vaření, …). V opačném případě doporučuji zvážit investování do ultralight vybavení.

Oblečení na TMB:

• pohorky nebo trailové tenisky (nikdy ne nové, ale naopak hezky rozchozené boty, doporučuji zpevněný kotník, osobně mám TX4 Mid Woman GTX od La Sportiva a dodnes od nich nemám jediný puchýř)
• outdoorové oblečení (kraťasy, trička, mikiny)
• teplé oblečení na večer (péřovka, dlouhé kalhoty)
• voděodolná vrstva (pončo nebo nepromokavá bunda, obal na krosnu)
• klobouk nebo kšiltovka, nákrčník
• spodní prádlo, pyžamo
• žabky (do sprchy, na večer), plavky, ručník

Vybavení na TMB:

• krosna (používám ergonomický Osprey, manžel důmyslně zorganizovaný Forclaz)
• stan (používáme Ferrino – výborný kompromis cena, váha, kvalita)
• karimatka (mám Thermarest a spím jak princezna)
• spacák (komfort 0 a níže, osobně používám Pinguin)
• trekové hole (používám tyto od Black Diamond a jsou extrémně lehké, skladné, top kvalita)
• nesmeky (pokud půjdete na okraji sezóny)
• čelovka, zapalovač, kapesní nůž
• vařič a bomba + outdoor nádobí
• pokud si nevaříte, doporučuji alespoň na snídaně: outdoor hrnek, miska, lžička, vidlička
• plátěná taška (do sprchy, na jídlo, apod.)
• voda (1,5 – 2 litry)
• jídlo a svačiny na první dny
• mobil, (foťák), nabíječka, powebanka
• hotovost (Eura), ID, pojištění (AXA nyní nabízí slevu 50 %)

Hygiena a lékárnička na TMB:

• kartáček + pasta
• malý šapmpón, hřeben
• opalovací krém
• pinzeta, manikúrní nůžky
• osobní léky, Ibalgin, Strepsils, Imodium, atb
• vitamíny (C, Mg)
• dezinfekce, flastry, obvazy
• kapesníky, vlhké ubrousky, toaletní papír

Mapa – trasa Tour du Mont Blanc

Velmi turistická, ale krásná trasa TMB je dobře značená, udržovaná a snadno schůdná. Při plánovaný je dobré zohlednit jak počet kilometrů, tak převýšení nahoru i dolů. Překážku na tarse můžou představovat sněhová pole a ledové mosty (hrozí riziko zřícení), zničené mosty přes řeky, zvýšená hladina řek. Na úseku kolem Col du Brévent a mezi Argentiére a La Flégére se nachází série žebříků. Celá trasa měří přibližně 170 km s převýšením 10 000 metrů, ale je možné ji obměnit řadou variant nebo svyužitím autobusů a lanovek.

Itinerář – TMB za 8 dní

Tour du Mont Blanc se nejčastěji chodí za 7-14 dní. Samozřejmě existují extrémy, kdy někdo proletí trasu za 4 dny a někdo si vykračuje měsíc. Všechno záleží na naší fyzičce, aktuálních podmínkách na trase a našich plánech. Hodně hikerů se také rozhodne dát si ,,day 0″ neboli odpočinkový den na nějakém hezkém místě (často např. italský Courmayer nebo švýcarský Champex-Lac). Někdo trasu nejde celou, jiný využívá ke zdolání převýšení lanovky, a k překonání úseků v civilizaci autobusy a shuttly. Někdo jde klasickou trasu TMB, jiný přidává varianty a odbočky. Existuje možnost si nechat převážet krosnu speciální službou a spát v luxusních hotelech. Pro jiné je zase cílem najít k přenocování na trase kemp, bivak nebo wild kemp, a občas je kvůli tomu potřeba TMB na čas opustit.

TMB je jeden z nejturističtějších treků na světě a od toho se odvíjí zástup možností. Každý máme své tempo, cíle a představy o ideální cestě. Nám vyhovoval tento 8-denní itinerář, kterým se můžete inspirovat.

1. den: Les Houches – Col de Tricot – Les Contamines (20,4 km, ↑ 1 485 m, ↓ 1 295 m)
2. den: Les Contamines – Col du Bonhomme – Les Chapieux (17,1 km, ↑ 1 308 m, ↓ 925 m)
3. den: Les Chapieux – Courmayeur Val Veny (27,6 km, ↑ 1 477 m, ↓ 1 503 m)
4. den: Courmayeur Val Veny – Courmayeur Val Ferret (17,4 km, ↑ 1 173 m, ↓ 596 m)
5. den: Courmayeur Val Ferret – Grand Col Ferret – Champex-Lac (28,6 km, ↑ 1 250 m, ↓ 1 535 m)
6. den: Champex-Lac – Col de la Forclaz (13,3 km, ↑ 768 m, ↓ 726 m)
7. den: Col de la Forclaz – Col de Balme – Tré-le-Champ – Lac Blanc – La Flégére (22 km, ↑ 2 016 m, ↓ 1 666 m)
8. den: La Flégére – Col du Brévent – Les Houches (18 km, ↑ 751 m, ↓ 1 633 m)

Trasa TMB den po dni

Tour du Mont Blanc patří k nejnavštěvovanějším trekům v Evropě. Je velice dobře značený bílo-červeno-bílými pruhy (nebo žlutou cedulkou s písmeny ,,TMB“), včetně všech variant, kterými je možné se dočasně odpojit z hlavní TMB. Stejně tak je všude po cestě turistická infrastruktura – kempy, refuge, hotely, restaurace, obchody, pítka s vodou, ve větších městech lékárny, masážní salony a vše, co k civilizaci patří.

1. den: Les Houches – Col de Tricot – Les Contamines (20,4 km, ↑ 1485 m, ↓ 1295 m)

První den pro většinu hikerů začíná a končí stejně, nicméně je možné si vybrat mezi klasickou trasou a variantou přes Col de Tricot. My jsme se rozhodli pro variantu, a po zhlédnutí prvních krásných výhledů na trase jsme nelitovali.

První den je nechvalně známý tím, že je ,,nudný“, většina cesty vede po silnici a přes vesnice. Přestože si myslím, že i takového rozehřátí v alpských vesnicích má něco do sebe, tak je pravda, že tento den je na výhledy určitě nejslabší. Pokud se rozhodnete pro variantu, polovinu dne strávíte v horách mimo civilizaci.

První část trasy je možné úplně přeskočit a z Les Houches se vyvézt lanovkou na Bellevue. Odtud už se rovnou napojíte na variantu. Cena jednosmérné jízdenky pro dospělého je 18 €. Lanovka je otevřená zhruba od poloviny června do poloviny září (pro rok 2024 to je 8.6. – 15.9.). Čas první jízdy se liší měsíc od měsíce, ale lanovka se nachází v centru vesnice, takže nejjistější je zajít si večer před zahájením treku zkontrolovat časy.

Zhruba po 2 km chůze od vrcholu lanovky se nachází vysutý most přes řeku, která teče z ledovce Bionnassay (doporučuji před cestou zkontrolovat, zda je otevřený). Následuje výšlap do sedla Col de Tricot, odkud jsou opravdu hezké výhledy, a následně sestup k Refuge de Miage. Odtud už se cesta pomalu šine zpět do civilizace a k prvnímu kempu.

Při příchodu do Les Contamines si nezapomeňte nakoupit, protože kemp se nachází ještě kus za vesnicí. Pokud budete mít hezké počasí, můžete se zajít vykoupat do biotopu Lac de baignade du Pontet (cena je 4 €, po 16:00 jen 3 €).

Kemp: Camping le Pontet (cena 18 €/ za stan a 2 os.)

2. den: Les Contamines – Col du Bonhomme – Les Chapieux (17,1 km, ↑ 1308 m, ↓ 925 m)

Druhý den TMB patří k těm nejkrásnějším, při jeho plánování byste ale měli zbystřit. Na tomto úseku se nachází sedlo Col du Bonhomme, které se často ještě i v průběhu sezóny nachází pod sněhem, a nelze jej nijak obejít. Začátkem července jsme tady našli ještě relativně hodně sněhu, ale zvládli jsme tato sněhová pole přejít i bez nesmeků.

Cesta z kempu začíná na rovince v lese, postupně stoupá a bude stoupat prakticky neustále až do sedla. Na konci lesní cesty se nachází Refuge de Nant Borrant a o kousek dále bezplatný bivak. Následuje relativně příjemná cesta přes pastvinu. U Refuge de la Balme se opět začíná vydatně stoupat. Právě zde můžete začít narážet na sněhová pole.

V sedle Col du Bonhomme si můžete odpočinout, ale ke gratulacím je ještě brzy. Následuje nádherná, ale divoká hřebenovka k Refuxe de la Croix du Bonhomme. Tato chata má sice romantické postavení, její vybavení je ale naprosto základní. Často tady bývá větrno a nevlídno, dlouho jsme se proto nezdrželi a utíkali pod kopec. U chaty se napojuje varianta, která vede přes Col du Fours. Tato varianta se pyšní krásnými výhledy, ale často bývá pod sněhem i v létě. Na klasickou TMB se napojuje až 5 km za Les Chapieux.

Sestup do nového údolí se zdá nekončený, ale po cestě je na co se dívat. Po příchodu do Les Chapieux jsme zjistili, že se jedná o sympatickou minivesničku, kde mají točené pivo i pizzu.

Kemp: Bivak Les Chapieux (zdarma, k dispozici záchody, umyvadla, pitná voda, ledová řeka na umytí)

3. den: Les Chapieux – Courmayeur (27,6 km, ↑ 1477 m, ↓ 1503 m)

Pokud jste si naplánovali ujít TMB za 8 dní, třetí den je ten pravý na to ,,nahnat kilometry“. Nejedná se ale o žádnou oddychovku – je potřeba zdolat jedno z nejvýše položených míst na TMB a překročit státní hranice z Francie do Itálie.

Z Les Chapieux prvních 5 km trasa TMB pozvolna stoupá až do La Ville de Glaciers, kde se jednak napojuje varianta z předchozího dne, a kde TMB pokračuje jako malá pěšinka zpátky do hor. Jelikož tyto první kilometry vedou po silnici, rozhodli jsme se hned na začátku překročit po mostě řeku a jít po druhém břehu po malé stezce (je vyznačená na mapy.cz). Párkrát jsme museli přejít malý potok, ale výhledy a pocit z chůze byl daleko lepší, než ze silnice pod námi. Mimochodem z Les Chapieux do La Ville de Glaciers jezdí autobus, takže i toto je způsob, jak se vyhnout prvním kilometrům.

TMB pak pokračuje kolem Refuge des Mottetes, odkud začíná vydatně stoupat. Odpočinete si až v Col de la Seigne. I v tomto sedle se často zdrží sníh i pozdě v létě, ale na rozdíl od jiných úseků tato část není strmá, a sněhové plotny je snadné překonat.

Vítejte v Itálii! Ze sedla se klesá v obklopení nádherného údolí střeženém vysokými vrcholky včetně nyní viditelného Mt Blanc. Trasa mijí Refuge Elisabetta a po široké cestě nás přivádí k Rifugio Combal. Zde je možné si udělat malou odbočku k ledovcovému jezírku Lago del Miage. V tomto úseku jsme se rozhodli pro variantu, kterou řadíme mezi nejkrásnější etapy celé TMB.

Namísto pozvolného sestupu a následného napojení na silnici, která vede až do města Courmayeur, jsme se vydali vzhůru po pěšině vpravo. Výstup to byl náročný, ale doporučuji počkat se svačinou / obědem až kousek popojdete – s takovými pohledy vám bude chutnat královky i okoralá bageta a tři dny starý sýr z batohu! Na této variantě jsme měli celé údolí jak na dlani, párkrát jsme překročili sněhové pole a byli zde skoro sami.

Na kafe jsme se zastavili ve stylovém Rifugio Maison Vieille. Pokud bychom pokračovali do města, čekal by nás zrhuba 5 km dlouhý sestup (nebo jízda lanovkou, která se ale otevírá až později v létě). Jelikož jsme se rozhodli přenocovat v jednom z několika kempů před branami města, nezbylo nám než TMB na chvíli opustit. V tomto úseku nás trochu zradily mapy.cz, proto doporučuji, držte se větších cest, a ne těch malých pěšinek vyznačených v mapě. Nakonec jsme se spustili volným pádem po lyžařském svahu. Toto zakončení bylo trochu divoké, naštěstí dole měli aperol a pizzu.

Kemp: Camping Aiguille-Noire (10 €/os. + 8 €/stan) // HOBO Camping Val Veny

4. den: Courmayeur Val Veny – Courmayeur Val Ferret (17,4 km, ↑ 1173 m, ↓ 596 m)

Tento den byl pro mě jednoznačně nejkrásnější úsek TMB. Ráno jsme se rozhodli netrápit a z Val Veny jsme si vzali do města autobus (buď bysme museli pěšky po silnici, nebo vyšplhat zpět tam, kde jsme předchozí den TMB opustili). V Courmayeuru – velice sympatickém městečku – jsme doplnili zásoby a vrhli se zpátky na TMB.

Z Courmayeuru vede TMB lesem a velice přísně stoupá až k Rifugio Bertrone. A právě zde začínají ty výhledy, pro které jsme si přijelu – na město pod námi, na Mt Blanc, na údolí Val Ferret a všechnu tu parádu okolo. Stezka vede zařízlá v úbočí, jde se zlehka téměř po rovince a na jaře jsou stráně poseté růžovými rododendrony. Nespěchejte a užijte si tento dechberoucí pohled dosyta – moc lepší už to být nemůže:)

Na trase také leží oblíbený Rifugio Walter-Bonatti, kde byly sice mraky lidí, ale dobře tu vaří. Následuje pozvolný sestup až do údolí Val Ferret.

Bohužel tento krásný den má hořkou pachuť. Italská část TMB je totiž velice chudá na kempy, nejsou zde bivaky, u chat nelze přespávat ve stanu a policie přísně hlídá dodržování pravidel. Jelikož se blížila bouřka, v údolí jsme nasedli na autobus a těžce našlapané kilometry jsme za 20 minut vymazali jízdou zpět do kempu poblíž Courmayeuru.

Kemp: Grandes Jorasses // Tronchey

5. den: Courmayeur Val Ferret – Grand Col Ferret – Champex-Lac (28,6 km, ↑ 1250 m, ↓ 1535 m)

Pokud vás okolnosti přinutí jako nás k přespání ve Val Ferret, rozhodně doporučuji kemp Grandes Jorassesa. A to z jednoho prostého důvodu – ráno se budete chtít vrátit autobusem na trasu, a jelikož první autobus jede až v 8:00 bude plný lidí! Proto doporučuji být na zastvávce mezi prvními a nic neponechat náhodě. U kempu Tronchey už byl bus tak plný, že ani nepřibrzdil.

Jak sardinky jsme vypluli z autobusu a pustili se do výstupu k chatě. Čekal nás další krásný, ale náročný den, překonání státních hranic z Itálie do Švýcarska, a na odpoledne byla hlášená bouřka. Šlápli jsme proto do kroku a za chvíli jsme míjeli chatu Refugio Elena. Ještě několikrát jsme se otočili za krásným údolím Val Ferret, které postupně pohlcoval mrak. Od chaty se pak vytrvale stoupá až do sedla Grand Col Ferret (2 537 m.n.m.), které je nejvýše položeným bodem na klasické TMB. I tady se tak ještě začátkem července držely pásy sněhu, které jsme ale překonali bez použilí nesmeků.

Vítejte ve Švýcarsku! Nás přivítala hustá oblačnost a mrholení. Naštěstí po zahájení sestupu jsme vyšli z mraků a nové údolí pod námi bylo zalité sluncem. Hezká nenáročná stezka se line kolem Refuge Le Peule.

Po dlouhém sestupu jsme překročili řeku a ocitli se v údolí na rovině. Chvíli jsme následovali silnici, následně opět přešli most a vydali se lesní pěšinou kolem řeky. Ideální místo na piknik. Mimochodem na tomto úseku je možné využít autobusové spojení a přiblížit se do města La Fouly nebo klidně až do Champex Lac. My jsme ale pokračovali přes La Fouly a ještě několik menších vesnic, střídavě na pěšině v lese nebo na lause a na silnici. Ve vesnici Issert jsme zahájili vstupem do lesa finální výstup a do Champex-Lac jsme došli s bouřkou v patách. Kemp se nachází až za jezerem, takže opět doporučuji dokoupit zásoby v obchodě po cestě.

Kemp: Roccailles (15 CHF/stan + 5,4 CHF/os.) // Relais d’Arpette (15 CHF/os. + 1,2 CHF tourist tax)

6. den: Champex-Lac – Col de la Forclaz (13,3 km, ↑ 768 m, ↓ 726 m)

Na této etapě je možné zvolit variantu přes Fenêtre d’Arpette (2665 m.n.m.), která patří k nejkrásnějším částem TMB. Na vzálenost je téměř stejně dlouhá, jako klasická TMB, má ale výrazně vyšší převýšení, náročnější kamenitý terén, a i v červenci se tady často ještě drží sníh.

Nám celou noc pršelo a ráno bylo stejně tak deštivé, o výhledech nebyla ani řeč, takže jsme vyrazili klasickou TMB. Tento úsek vede až do Trientu z velké části lesem. První se jde po rovině nebo dokonce mírně klesá, později začíná cesta stoupat do míst, kde snad můžou být i hezké výhledy. V nejvyšším bodě, kde začíná klesání, jsme už byli úplně promočení a zmrzlý. Taky jsme tady potkali velké stádo krav, které nám trochu zpomalily postup.

Rozhodli jsme se ubytovat v nejbližším kempu před branami vesnice Trient. Všechno bylo sice podmáčené, ale kempeři mají možnost využít vnitřní toalety a sprchy, a hlavně krásně vyhřívaný kontejner s varnou konvicí a stoly. Taky jsme si tady objednali večeři a můžu říct, že za mojím vege-burgerem se otáčeli i masojedlíci:) Stan jsme rozdělali až později, když na chvíli přestalo lít. I takové jsou dny v přírodě. Mimochodem z kempu jezdí autobus do Martigny, což je příjemné švýcarské městečko, a někteří zde volí ,,TMB day off“. Naopak pokud půjdete variantu, můžete Trient úplně přeskočit a pokračovat rovnou do Refuge du Col de Balme.

Kemp: Camping de l’Arpille (8 CHF/stan + 6 CHF/os., 43 CHF halfboard menu) // Le Peuty (8 EUR/stan + 2 EUR/6 min. sprcha)

7. den: Col de la Forclaz – Col de Balme – Tré-le-Champ – Lac Blanc – La Flégére (22 km, ↑ 2 016 m, ↓ 1 666 m)

Po relativně odpočinkovém dni s hezky usušeným prádlem a pěkně mokrým stanem jsme se do toho rozhodli předposlední den šlápnout. Začali jsme ještě za tmy, prošli vesnicí Trient a pustili se do stoupání k prvnímu záchytnému bodu toho dne – Col de Balme. Začátek trasy vedem lesem, s přibývající nadmořskou výškou stromy řídnou a přibývají výhledy. V sedle stojí chata Refuge du Col de Balme, která střeží hranice mezi Švýcarskem a Francií. Jupí zpátky do naší milované Francie, která se v porovnání se Švýcarskem zdá tak laciná!

Z chaty je možné se spustit dolů variantou, my ale zvolili klasiku. Tento úsek TMB je opravdu násherný – opět se díváme na Mt Blanc a údolí Chamonix, bílé vrcholky střídá ostrá jarní zelená doplněná růžovými rododendrony. V sedle Col des Posettes doporučuji dávat pozor na trasu, vede tudy mnoho stezek a snadno byste mohli zkončit dole v údolí. TMB vede po hřebeni, odkud je krásný výhled na všechny strany. Tento úsek je ukončen přísným sestupem do Tré-le Champ. V bodě přechodu silnice téměř nic není, ke kempu a do vesnice je to vcelku zachůzka. Kdo zvolí spaní ve městě Argentiére, má lepší si odtud vzít autobus nebo jít variantu z Col de Balme.

My si dáváme v lese oběd a pokračujeme dál. Od silnice lesem stoupáme pod skály, kde nás čekají první žebříky na TMB. V tomto bodě je hodně horolezců a jednodenních výletníků, pod skalami se tak můžete setkat s frontou na žebříky. Osobně nemám s žebříky problém, ale musím uznat, že je to vcelku dlouhá a vysoká série.

Kousek za žebříky je rozcestník Tête aux Vents, kde je možné odbočit na variantu TMB k Lac Blanc. Tentokrát jsme zvolili variantu, která nás první vzala kolem jezer Lacs de Chéserys až k chatě Refuge du Lac Blanc. Za tou už se nachází proslulé jezero s intenzivně modrou barvou Lac Blanc. Drží se tady sníh, ale podívaná je to úžasná. Jelikož začíná pršet, bereme nohy na ramena poslední tři kilometry utíkáme k lyžařské chatě La Flégére.

Kemp: Bivak La Flégére (zdarma)

8. den: La Flégére – Col du Brévent – Les Houches (18 km, ↑ 751 m, ↓ 1 633 m)

Poslední den pro nás byl nejnáročnější. Velká část kolem Col du Brévent byla pod sněhem, oblačnost se držela nízko a čekal nás masakrální sestup. Vidina fondue nás ale namotivovala, zkontrolovali jsme stav v sedle na facebookové skupině a dali se na cestu.

První část trasy od La Flégére vede relativně po rovince lesem pod skalami. V dalším lyžařském středisku začíná stezka stoupat mezi vrchky. Teoreticky je zde možnost sestoupat cca 1 km a ,,objet“ nejtěžší úsek na sedačce.

V sedle Col du Brévent nás přivítal kamzík a první stopy sněhu. Za zatáčkou na severní straně už bylo sněhu požehnaně, naštěstí jsme nebyli první, kdo tudy v této sezóně šel. V mlze jsme si vytvářeli záchytné body a každý přechod sněhového jazyka byl snazší a snazší. Tento úsek mezi skalami není dlouhý, ale společně s Col du Bonhomme mi tyto části TMB přijdou jako nejodlehlejší. A je tady další krátká série žebříků. Zhruba po 1,5 km chůze prakticky jen sněhem jsme se dostali k lanovce a napojili se na nezasněženou cestu.

Z Le Brévent se pozvolna klesá krásnou krajinou kolem jezera Lac du Brévent a Refuge de Bellachat. Od chaty už jde o opravdu strmý sestup lesem s občasnými výhledy na údolí a okolní vrcholky včetně majestátního Mt Blanc.

Po příchodu do údolí jsme překročili velký most a octitli se na stejném místě, kde jsme před osmi dny začínali. Dali jsme si ještě fotku u brány TMB a utíkali do sprchy. Čekal nás totiž slavnostní drink a sýrové fondue v krásném Chamonix (tam jsme jeli autobusem, zpátky stopem).

Kemp: Camping Bellevue (4 € /stan + 7,70 € /os. včetně sprchy, 2,70 € / auto)

Závěr – co se nám na TMB (ne)líbilo

Zakončení TMB jsme oslavili dobrou večeří v Chamonix a užívali si atmosféru v této nádherné alpské části Francie.

Co se týče treku, vyzdvihla bych rozhodně přírodní scenérii. TMB dostála své pověsti a můžu potvrdit, že příroda je tady opravdu úžasná. Každý den jsme byli obklopení krásnými výhledy, procházeli jsme sympatickými vesničkami, všechno je jak z obrázku. Na francouzské straně kvituji kempy a možnosti bivaku.

To mě přivádí k bodům, které se nám na TMB nelíbily. TMB je z velké části uzpůsobená těm, kdo přespávají na chatách. Možnosti kempování zejména v Itálii jsou hrozné, ve Švýcarsku to není o moc lepší. V minulosti jsme byli zvyklí, že refuge – už ze svého názvu – představuje azyl pro všechny putující v horcáh. Na TMB refuge reprezentují snobské chaty, které jsou vybookované (zejména Američany) rok předem.

Další věc, která nás na TMB příliš neoslovila, je fakt, že na trasu je kdykoliv možné se napojit, každý den existuje řada možností, kudy jít. To nás trochu ochudilo o navázání hlubšího kontaktu s lidmi, které jsme potkávali. Pro někoho to může znít možná zvláště, ale pro nás je to jedna z věcí, která dává putování v nehostinných horách jiný rozměr a vytváří vzpomínky na celý život. Když jsme šli korsickou GR20, v druhé polovině treku jsme už patřili do party skvělých lidí, s některými z nich jsme v kontaktu dodnes. Nicméně pro ty, kdo hledají na trase anonymitu, to může být naopak výhoda 🙂

Pokud by vás zajímaly i jiné dálkové evropské treky, můžete zkusit například jeden z nejtěžších treků Evropy – korsickou GR20, nebo málo turistický, ale nádherný rakouský trek Venediger High Trail.