Kolem čtvrté nejvyšší hory Rakouska: Venediger High Trail (4-6 dní)

Venediger High Trail je vícedenní trek kolem čtvrté nejvyšší hory Rakouska Grossvenedigeru v oblasti Vysokých Taur s nádhernou vysokohorskou krajinou. V tomto článku se dozvíte, co vás čeká na trase i všechny technické detaily od dopravy, přes ubytování a stravování, potřebné vybavení a náhled mapy.

Pokud by vás zajímaly i jednodenní túry v Rakousku, hezké výlety jsou k jezeru Dorfersee přes soutěsku Daberklamm, k chatě Karlsbaderhütte a k jezeru Laserzsee, k ledovci a chatě Neueprager Hütte nebo k jezerům Langbathseen.

Obsah

Mapa a přehled trasy kolem Grossvenedigeru

1. den: Ströden – Essener-Rostocker Hütte – Johannishütte (13,1 km, ↑ 1372 m, ↓ 644)
2. den: Johannishütte – Eisseehütte – Bonn-Matreier Hütte (12,3 km, ↑ 1465 m, ↓ 893)
3. den: Bonn-Matreier Hütte – Badener Hütte (9,2 km, ↑ 760 m, ↓ 875)
4. den: Badener Hütte – (Neue Prager Hütte) – Innergschos (14,3 km, ↑ 433 m, ↓ 1514)

K navigaci jsme používali mapy.cz, případně dobře fungují i maps.me. Stezka je celou dobu velmi dobře značená (červenobílá, Venediger Höhenweg). Časy na značících cedulích odpovídají zkušeným turistům a nezahrnují čas na zastávky.

Kde se najíst na trase Venediger High Trail

• všechny chaty nabízí teplá jídla, dezerty a nápoje
• z menu je možné vybírat většinou jen přes oběd (cena jídla se pohybuje od 6 € za polévky a od 9 € za teplá jídla, snídaně cca 12 €)
• večer chaty nabízí polopenzi zahrnující 3-chodové menu a snídani (cena cca 30 €/os.)
• na výběr bývá i vegetariánská varianta (většinou špenátové knedlíky, vaječná omeleta, rizoto, polévky a saláty)
• snídaně bývá ve formě bufetu nebo přímo na stůl, jídlo by se nemělo odnášet jako svačina
• voda na chatách je pitná, pro doplnění do velkých flašek je většinou před chatami dřevěné pítko
• svačinu je lepší mít na každý den vlastní

Kde se ubytovat na trase Venediger High Trail

Okruh kolem Grossvenedigeru je možné rozložit na více dní, většina lidí cestu zdolává za 4-6 dní. Na trase je možné se ubytovat na těchto chatách:

Essener-Rostocker Hütte – rezervace zde
Johannishütte – rezervace na e-mailu office@johannis-huette.at
Eisseehütte – rezervace zde
Bonn-Matreier Hütte – rezervace zde
Badener Hütte – rezervace zde
Neue-Prager Hütte – rezervace zde

Před trekem jsme se ubytovali v Gästehaus Kratzer, který vlastní starší rakouský pár. Majitelé příliš neuměli anglicky, ale byli neuvěřitelně milí a ochotní, ubytování bylo veliké a dobře vybavené, s balkonem a krásným výhledem, za rozumnou cenu plus luxusní snídaně na terase. Autobusová zastávka je 700 m od ubytování, na hotelu nám vystavili jízdenku zdarma a ještě jsme u nich mohli nechat bezplatně 4 dny auto!

Co je dobré vědět o chatách

• na chaty je lepší udělat rezervaci (cca 2 týdny předem)
• chaty nabízejí spaní v: dormitory (smíšené pokoje s postelemi nebo palandami), double room (pokoj pro více lidí s manželskými postelemi oddělenými příčkami nebo závěsy), private room (soukromé pokoje)
• na každé chatě je k dispozici teplá sprcha, platí se 3-6 € za 2-4 minuty
• platba pouze hotovostí!
• většina chat k přespání vyžaduje i objednání jídla, výběr z menu je většinou možný jen přes oběd
• pitnou vodu je možné doplnit na každé chatě bezplatně, pítka se většinou nacházejí venku
• na chatách je zvykem se vyzouvat
• k přespání jsou většinou k dispozici deky nebo peřiny, za mě je ale lepší mít vlastní spacák nebo vždycky minimálně spacákovou vložku
• personál na chatě může být ochotný a poradit, nejedná se ale o horské vůdce ani infoservis, takže informace o trase je ideální zjistit před cestou

Jak se dostat na začátek trasy Venediger High Trail

Venediger High Trail je jednosměrná trasa. Záleží tedy, z jakého údolí se vychází. Na obou koncích se nachází placená parkoviště: v jižním údolí Virgental je malé parkoviště vedle autobusové točny ve vesnici Ströden, v severním údolí Gschlösstal je velké parkoviště v Tauer. Na oba konce taky jezdí meziměstský autobus v intervalech cca každou hodinu až dvě. Další možnost je stopování, kterou jsme zvolili po cestě zpět my, a tímto děkuji milé holčině z Belgie!

TIP: Pokud se před trekem ubytujete v hotelu někde naokolo, vystaví vám společně s turistickým dotazníkem i bezplatnou jízdenku na autobus.

To mě přivádí k otázce, kterým směrem jít Venediger High Trail – osobně doporučuji z jihu na sever. Za prvé se mi líbil způsob, jakým se před námi otevírala nová údolí, což ale může platit i o směru opačném. Dalším důvodem je fakt, že druhá polovina treku je technicky náročnější, a cestou má člověk ještě možnost posbírat nejaktuálnější informace od ostatních turistů, kteří trek čerstvě absolvovali, a rozhodnout se, zda se cítí na to pokračovat a zda tomu odpovídají přírodní podmínky.

Co si zabalit na trek do hor

Doporučuji uplatnit pravidlo mít váhu batohu max. 20 % vlastní váhy. V tomto případě jsme ale měli krosny ještě mnohem lehčí a díky tomu jsme si trek opravdu užili.

Popis trasy Venediger Hight Trail

Den 1: Ströden – Essener-Rostocker Hütte – Johannishütte

Ströden – Essener-Rostocker Hütte (2,5 hod.)

Začátek trasy se nachází v malé vesnici Ströden na konci asfaltové silnice Hinterbichl. Jedná se o poslední autobusovou zastávku s točnou a malým parkovištěm, takže není šance se ztratit.

V údolí začíná několik tras, my se ale držíme řeky Maurerbach a jdeme po široké nezpevněné cestě směrem na sever. Prvních párset metrů vede kolem několika stavení a nenáročná cesta rychle ubíhá.

U zásobovací lanovky se cesta začíná zužovat a řeku necháváme téct níž pod námi. Následujeme úzkou pěšinku, která v dalším úseku vstupuje do lesa. Vidíme naši první ceduli ,,Pozor, vstupujete na území vlků“. Každopádně potkat vlka by bylo spíš štěstí, takže se směle pouštíme do pořádného stoupání. V této části taky narážíme na první složitější úsek. Pěšina se totiž prolíná s potokem a na jaře nebo po deštích je cesta neschůdná a člověk si musí najít alternativní trasu po trávě a přes kořeny stromů.

Jakmile jsme nechali rozbahněnou pěšinu za zády, vystoupili jsme i z lesa a poprvé se nám otevřel vysokohorský alpský terén, který nám bude několik následujících dní domovem. Cesta vedla mírně vzhůru přes louku, na které se pásly krávy, dole burácel potok a nahoře se blýskal ledovec.

Před první chatou Essener-Rostocker Hütte jsme se opět museli pustit do pořádného stoupání. Cesta vedla kolem mohutného vodopádu, který odváděl vodu z ledovce nacházející se v tuto chvíli už jen kousek nad našimi hlavami.

Chata vypadala krásně a čistě, s výhledem do údolí a jacuzzi na terase, napečenými buchatmi, točeným pivem a výhledy na okolní hory. Nicméně jen doplňujeme vodu a opodál se pouštíme do oběda z našich vlastních zásob. Navíc jsme začali pozdě a cesta je ještě dlouhá, neboli nezastavujeme na dlouho, máme zpoždění.

Essener-Rostocker Hütte – Johannishütte (4 hod.)

Venediger high trail pokračuje od chaty Essener-Rostocker přibližně na severovýchod. Překračujeme křišťálově čistý, ale pekelně studený potok a v malém údolíčku pod zasněženými vrcholky jsme úplně sami.

Stezka se začíná klikatit a nekonečně dlouho stoupáme do protilehlého kopce. Výhledy jsou doslova a do písmene dechberoucí. Při pohledu zpátky na chatu Essener-Rostocker se nám ukazuje i ledovcové jezero Simonysee, ke kterému bylo možné od chaty udělat odbočku (1 km, jednosměrná).

Stoupáme dál do sedla Türmljoch (2772 m.n.m.) a nestačíme se divit nad krásou okolní krajiny. Osobně tato část patří k mým nejoblíbenějším na celém treku. V sedle se nám otevírá výhled do protějšího údolí a později částečně i první pohledy na druhou nejvyšší horu Rakouska – Grossvenediger.

Snižujeme tempo, protože dole pod sebou už vidíme náš dnešní nocleh. Zdání ale trochu klame a po klikaté cestičce jdeme dolů minimálně hodinu, kolena vržou a stíny se zkracují.

Johannishütte leží dole v údolí zaklíněná mezi masivními horskými vrcholy. Cesta k ní je navíc z východu střežená kaňonem a divokou řekou. Naštěstí je zde jeden přírodní a jeden vybudovaný most, takže nemusíme obcházet a jdeme se rovnou ubytovat. Johannishütte je oblíbený výchozí bod pro zdolání Grossvenedigeru, v létě bývá plná a bez rezervace si člověk neškrkne. Nicméně atmosféra tady byla dobrá, lidi si vyměňovali tipy a personál měl všechno od baru, přes večeři až po ubytování pod kontrolou.

Den 2: Johannishütte – Eisseehütte – Bonn-Matreier Hütte

Johannishütte – Eisseehütte (4,5 hod.)

Druhý den začíná hned bez okolků prudkým výšlapem do kopce, na který jsme se celý předchozí večer dívali z terasy s pivem v ruce. V podstatě se musíme dostat do stejné výšky, z jaké jsme předchozí odpoledne sestoupali. Cesta je tedy strmá, ale výhledy jsou opravdu nádherné a neustále se otáčíme na Johannishütte malebně zasazenou v zeleném údolí a ledovec Grossvenediger nyní v celé jeho kráse.

Stezka se po čase přehoupne za kopec, ale stoupání pokračuje. Na louce potkáváme stádo ne úplně dobře naladěných krav, což náš výstup ještě trochu urychluje. Jde se dobře, protože narozdíl od předchozího dne jsme vyrazili opravdu brzo ráno, jsme na stezce úplně sami a skvostné výhledy už jsem zmínila. Nicméně poslední úsek k průsmyku Zopetscharte (2980 m.n.m.) vede valem plným sutě a zde přichází má první krize na trase.

Dosažení průsmyku přišlo za pět dvanáct a rozbalujeme svačiny. Opět se otevírá výhled do dalšího údolí, na rozsáhlé pohoří všude okolo a hlavně na blankytně modré ledovcové jezero Eissee, po kterém dostala název další chata. Naše spálené nosy zachycují první studený vánek, slunce odchází a bere si i své hřejivé paprsky a obloha vypovídá o naplňující se předpovědi na následující dny – přichází déšť.

Balíme svých pár švestek a pouštíme se do strmého sestupu, který je v několika úsecích schůdný jen díky nataženým lanům a skobám. Po další zhruba hodině sestupu se dostáváme do údolí, kde mijíme hlučné stádo koz, překračujeme řeku a téměř po rovince přicházíme k chatě Eissee. Jedná se o malou chatičku, kde sice měli dobrou polévku, ale z vyšších cen a nemastné neslané atmosféry jsme rádi, že pokračujeme dál.

Eisseehütte – Bonn-Matreier Hütte (2,5 hod.)

Z Eisseehütte je důležité se držet na stezce v úpatí hory po levé straně, což na rozdíl od sestupu dolů na prostřední stezku ušetří spoustu převýšení. Pronásleduje nás mrak a střídavě na nás hází svoje přeháňky, takže postup je zpomalený neustálým nasazováním a sundáváním ponča. Naštěstí je na co se dívat – dole v údolí si klestí cestu ledovcová řeka a v jednom úseku spadá jako gigantický vodopád.

Následuje několikero překračování potoků stekajících z hory a cesta po schodišti z volně naskldaných kamenů nad vysokým srázem – jsme rádi, že zrovna v tomto úseku se nám déšť vyhnul. Následně se přehoupáváme za horu a otevírá se nám pohled do údolí, kterým jsme si před dvěma dny razili cestu autobusem.

Postupujeme v úbočí hory, stezka je lemovaná lučním kvítím a bavíme se sledováním svišťů. Každopádně přehánka se mění ve vytrvalý déšť a jsme rádi za rychlé tempo, kterým v tomto úseku můžeme jít. Náš postup zpomalují dvě malá, ale hluboká údolí těsně před cílem. Před druhým, opravdu příkrým sestupem už vydíme chatu Bonn-Matreier sedět na protilehlé skále jak orlí hnízdo. Při finálním výstupu už dočista lije a za kliku chytáme s vděčností k našim pončům.

Bonn-Matreier Hütte je rozlehlá stará chata zásobovaná lanovkou a jinak přístupná jen pěšky. Má prazvláštní atmosféru a kromě pěti lidí z personálu a dalších dvou horalů jsme zde byli naprosto sami. Před večeří se vyčasuje, tak se jdeme rozhlédnout a navštívit skalní kapličku.

Den 3: Bonn-Matreier Hütte – Badener Hütte

Náš třetí den je sice nejkratší, zato ale nejnáročnější. Na odpoledne jsou hlášené srážky, proto opět vyrážíme brzy po snídani. Cesta se vydává za chatu a hned na začátku se překračují sesuté kameny a stoupá se do miniaturního průmyku. Odtud vidíme následující, relativně nepříjemný úsek v celé jeho hrozivé kráse. Jedná se o údolí zavalené kameny a cesta vede v nižší části úbočí přes pozůstatky kamenných lavin. Nicméně balvany jsou stabilní a až na pár malých zavyklání se ani nehnou.

Nepříjemná je zejména poslední část, kdy se musíme přes tuto hordu kamení vyšlphat nahoru do sedla. Celý tento úsek od chaty nám trval přibližně hodinu, každopádně musím říct, že jsme se rozhodně neflákali.

V sedle ale výzva toho dne nekončí – naopak opět vidíme, co všechno budeme muset zdolat. Stojíme mezi skalisky a díváme se do zamračeného protilehlého údolí, které je ale opravdu hluboko a pro jeho dosažení musíme slézt strmou horu plnou sypkého kamení. V tomto úseku je doporučené mít helmu a prověřit, jestli je otevřený – lana, bez kterých je přechod velmi nepříjemný, se natahují každoročně až po odtátí sněhu (v roce 2022 to byl začátek července). Nicméně žádné vybavení oficiálně potřeba není, neměli jsme ho my, ani nikdo z těch pár lidí, které jsme zde v horách potkali.

! Cesta průsmykem Galtenscharte (2871 m.n.m.) !

Cesta z průsmyku tedy začíná těsně pod vrcholem hory a jdeme opatrně v ůbočí, abychom nezpůsobili kamenný sesuv. Postupně se dostáváme níž a níž, ale jdeme pomalu, protože terén je náročný a nevyzpytatelný. Ve chvíli, kdy se dostáváme k části porostlé trávou a cestička začíná být opět zpevněná, se nám značně ulevuje. Pořád jsme ale relativně vysoko a ještě náš čeká několik přechodů kamenných valů. Následně překračujeme potok, obíháme poslední kameny a s roztřesenými lýtky usedáme ke svačině a zhodnocení toho, co jsme v uplynulé hodině a půl sešli. Naše oči jen s obtíží rozeznávají úzkou pěšinku nahoře mezi kamením.

Hrozivá mračna nás vybízejí k pokračování. Druhá část cesty je ale naprosto zasloužená a krásně ubíhá. Jde se opět vysoko v úbočí, téměř po rovině a zase máme výhledy do nového údolí s řekou a několika vodopády. Pořád je ale potřeba být ve střehu, protože stezka je uzounká a v některých úsecích vysoko nad srázy.

Míjíme obrovské stádo koz a překračujeme tu nejdivočejší řeku valící se z hor, jakou jsem kdy viděla, přes snad nejvratší most, přes který jsem kdy šla. A dostáváme se pod kopec s naší chatičkou, který budeme muset celý výšlápnout. Nahoře nás čeká odměna ve formě výhledu na morénový val s ledovcem a úžasná chata Badener. Vůbec nám nevadí, že jsme přišli už kolem 13:00. Dáváme si oběd, šlofíka, krátkou procházku na výhled k ledovci a povídáme si s místní rodinou, která chatu vede. Osobně se mi na této chatě líbila atmosféra úplně nejvíc, člověk si opravdu připadá odstřižený od civilizace (bylo nás zde jen 6, zásobování probíhá jen helikoptérou a na crossmotorce).

Den 4: Badener Hütte – (Neu-Prager Hütte) – Innergschlöss – Tauer

Badener Hütte – Keesboden Glacier (3 hod.)

Poslední etapu jsme začli už standardně brzy ráno a první hodinu následovali podobný terén, jak předchozího odpoledne. Uzká cestička vede úbočím vysoko nad dnem údolí a je tady nejedno místo s nataženými lany, včetně jednoho velmi krátkého přechodu sněhového jazyka.

Na konci údolí krátce stoupáme na hřeben, odkud se otevírá pohled na krajinu na druhé straně. Zde dochází k velké změně, protože se díváme na ledové údolí s ledovcem Keesboden po levé straně. Vzduch má instatně o pár stupňů nižší teplotu a temná mračna naokolo moc nepomáhají pocitu, který nás provází, když začínáme sestupovat po kamenitém svahu dolů blíže k ledovci.

Tento úsek cesty mezi chatami Neue Prager a Badener se standardně otevírá až jako poslední většinou v půli července a my se hned přesvědčujeme proč. Stojíme pod prvním sněhovým jazykem, který je z blízky mnohem monumentálnější než z vrchu, a snažíme se vymyslet nejbezpečnější cestu přes. Nakonec míříme dolů a sníh překračujeme v nejužší části, což s sebou ale přináší to, že se musíme vrátit zpět nahoru přes vratký kamenný svah. Jedná se opravdu jen o pár desítek metrů, ale rozhodně to nebyl můj neoblíbenější úsek. Každá následující sněhová překážka je ale naštěstí kratší a kratší. A následuje snad nejkrásnější úsek z celého Venediger High Trailu – jdeme po hřebeni morénového valu – je to opravdu neskutečná cesta!

Nakonec se dostáváme na konec morénového valu, kde se rozhodujeme na chvíli zastavit a užít si poslední čokoládovou tyčinku. Ledovec a jeho azurové jezírko, nenápadná chata Neue Prager vysoko nad námi, zelené údolí a hory všude okolo působí úplně neskutečně. Nakonec se ale rozhdujeme na chatu nejít, protože jsme si dosyta užili výheld na zdejší krajinu a čekala by nás ještě dlouhatánská cesta plná převýšení nahoru i dolů. Nicméně pořád jsem toho názoru, že kdo se rozhodne nahoře přespat, rozhodně litovat nebude.

Keesboden Glacier – Tauer (3 hod.)

Pokračujeme tedy zády k ledovci pomalu do údolí a připadáme si jak hobiti vracející se do Kraje. Okolo zurčí potůčky a stezku lemují lány barevných květin. Míjíme odbočku na chatu a postupně přibývá lidí, kteří vyrazili z údolí k ledovci na jednodenní výlet. Opouštíme hory a s těžkým srdcem se vracíme zpět do civilizace.

Po cestě se nachází menší a větší jezírko Salzbodensee (Auge Gottes). Při pohledu na spoustu lidí okolo ale koupačku vzdáváme a pouštíme se na nekonečný sestup dolů. Většinu pěšiny tvoří schody a minimálně dolů se jde velmi dobře. Téměř dole se ještě nachází vyhlídka na mohutný vodopád a už pochodujeme po pastvině plné krav a přecházíme po mostku na širokou nezpevněnou cestu. Odtud je to přibližně ještě 6 km velmi nenáročné chůze k parkovišti a autobusové zastávce.

Zastavujeme na oběd v dokonalé vesnici Innergschlöss (mají kässespätzle, ou jé!) a užíváme si poslední výhledy na ledovec v dáli. Vedle restaurace je zastávka horského taxi a vláčku, který za pár euro vozí lidi na parkoviště (cca 6 Euro). My ale pokračujeme pěšky a kousek za vesnicí volíme lesní cestu, která je sice delší, ale o to náročnější (ale taky hezčí a zábavnější). Dáváme v lese ještě nějaké to převýšení nahoru a dolů a konečně se dostáváme na parkoviště v Tauer. Jedem rovnou na další dobrodružství, stopování zpět k autu:)

Shrnutí treku kolem Grossvenedigeru

Co se nám líbilo – přestože se jednal o náš první vícedenní trek v Rakousku, s jistotou můžu říct, že jsme si nasadili laťku hodně vysoko. Alpská krajina byla v těchto místech extrémně nádherná, člověk si díky odříznutí od signálu a komunikací dokonale odpočinul od civilizace (kromě první a poslední chaty se nejedná o populární denní výlety), celkově na trase bylo jen velmi málo lidí. Chaty měly dobrou atmosféru, byly čisté a dobře vybavené, jídlo bylo vzhledem k podmínkám taky dobré a byl zde výběr i pro ty, kdo nejedí maso. Personál na chatách byl milý a ochotný. Dopravní spojení na začátek treku díky autobusům a parkovištím taky na jedničku.

Co bychom udělali jinak – přestože nám štěstí a počasí relativně přálo a všechny úseky už byly bezpečně otevřené, příště bych mnohem podrobněji zjistila aktuální horské informace (zjišťovali jsme i tak, ale není to vždy snadné). Pokud bych měla neomezenou dovolenou, zvážila bych jednodenní výstup z Johannishütte na Grossvenediger, přidala bych noc na chatě Neue-Prager a pokračování na St.Pöltner Hütte. Dále by bylo určitě lepší začít první den dříve, díky čemuž jsme si mohli odpustit vražedné tempo toho dne. Jinak si ale myslím, že jsme měli celý trek kolem Grossvenedigeru celkem vyladěný a můžete bez obav čerpat:)

Kde se ubytovat na začátku/konci treku v okolí Grossvenedigeru

Pokud plánujete trek kolem Grossvenedigeru, podívejte se na tyto tři typy, kde se ubytovat na začátku nebo na konci trasy:

1. Innergschlöss, Außergschlöss, Tauer

Jedná se o tři vesnice v údolí Gschlosstal v těsné blízkosti začátku turistické trasy. Ubytování zde nabízí jedinečnou příležitost pobytu přímo v srdci přírody, horské scenerie a nekonečný klid. V této malebné oblasti můžete najít tradiční horské chaty a venkovský styl života.

• Venedigerhaus Innergschlöss – přímo v romantické vesnici Innergschlöss u začátku turistické trasy
• Berghaus Außergschlöß – srdnaté tyrolské ubytování v údolí Gschlößtal
• Matreier Tauernhaus – moderní a skvěle vybavené s možnsotí bezplatného parkování na začátku údolí
• Riepleralm – prázdninový dům s pěti ložnicemi

2. Matrei in Osttirol

Matrei in Osttirol je největší obcí v regionu a nabízí širokou škálu ubytovacích možností, od hotelů až po útulné penziony a apartmány. Je zde také dobrá nabídka restaurací, obchodů a dalších služeb. Je to ideální výchozí bod pro mnoho výletů v oblasti Vysokých Taur.

• Simiterhof – levné apartmány na statku
• Ferienwohnungen Pötscher Maria – dobře vybavené a prostorné apartmány v klidné lokalitě
• Gästeheim Pötscher – moderní apartmány, vštřícní majitelé
• Wachtlerhof – moderní apartmány, krásný výhled, lokální produkty
• Apartments Pötscher – zrekonstruované apartmány, klidná lokalita
• Haus Trojer – pronájem celého domku, s bazénem, kousek od centra
• Ferienwohnung Josef Pötscher – skvěle vybavený apartmán, krásný výhled
• Beim Untertimmeltaler – stylové, velice moderní apartmány v tradičním tyrolském stavení

3. Hinterbichl, Prägraten, Obermauern, Virgen, Mitteldorf

Jedná se o menší a klidnější vesnice, která se nachází v údolí Virgental. Jejich výhoda je venkovská atmosféra a poloha v krásném údolí s výhledy na hory. Zároveň je zde možné ale najít řadu restaurací a obchůdků a dobré autobusové spojení. Na samém konci údolí ve vesnici Hinterbichl se nachází začátek několikadenního treku Venediger High Trail, který končí právě v Innergschlöss.

• Gästehaus Conny – levné pokoje v typickém rakouském domě na konci údolí Virgental
• Heimat – Das Natur Resort – velice moderní pokoje, skvělá kuchyně, wellness
• Hansenhof – útulné pokoje, skvělá snídaně, klidná lokalita
• Familienhotel Replerhof mit Kinderbetreuung – skvělé pro rodiny s dětmi, snídaně a večeře v ceně
• Frühstückspension Knappaschneider – přátelští majitelé, výborné snídaně
• Gästehaus Zedlacherhof – apartmány s krásným výhledem, výborná snídaně
• Gästehaus Kratzer – velice milí a ochotní majitelé, snídaně v ceně
• Fewo-Egger-Thalmann – klidné a čisté apartmány, lokální produkty

TIP: V některých penzionech a hotelech můžete získat Nationalpark Hohe Tauern Card, která zahrnuje různé slevy a bezplatnou dopravu místními autobusy. Kartu vám domácí vystaví zdarma a platí několik dní i po skončení vašeho pobytu.

Kam dál na výlet v Rakousku

Pokud budete chtít sledovat naše cesty na Instagramu, navštivte @zahorizont.cz 🙂