Jak zdolat vrchol Le Pouce bez průvodce (Mauricius)

Výšlap na vrchol Le Pouce řadím mezi top výlety, které jsme na Mauriciu podnikli. Le Pouce (812 m.n.m.) leží přímo u hlavního města Port Louise, takže je na něj z vrchu pohled jak na dlani. Zároveň je odtud úžasný výhled na fotogenický Pieter Both, druhý nejvyšší vrchol Mauriciu s ikonickým kamenem zdánlivě popírajícím zákony gravitace.

Na Le Pouce vede několik tras, včetně stezky přímo z Port Louis (12 km, zpáteční). Mnohem oblíbenější je ale trasa z druhé strany od St Pierre (4,5 km, zpáteční). Doporučuji začít brzy ráno a vzít si hodně vody. Poslední úsek není vhodný pro malé děti ani ty, kdo mají strach z výšek. Jinak se ale jedná o nádherný výlet a i bez zdolání poslední části rozhodně stojí za to. Průvodce není potřeba, ale je možné si ho zajistit například přes hotel.

Info o trase

Mapa

Trasa na vrchol Le Pouce

Parkování a polní pěšina

Na konci jednosměrné asfaltové silnice se nachází malé parkoviště a rozcestník s varovnou cedulí (, která se podle mě týká převážně posledního úseku trasy). Určitě je dobré nenechávat absolutně nic v autě – ani boty, prázdnou láhev od vody, prostě nic.

Nejkratší cesta na vrchol vede cestou navazující na asfaltovou silnici a okamžitě začíná mírně stoupat. První úsek vede po širší cestě a obě strany lemuje pole s cukrovou třtinou.

Lesní stezka a první výhledy

Zhruba po 0,5 km se vlevo nachází zemědělská vila. Tady se cesta stáčí vpravo a jako menší pěšina vstupuje do lesa. V této chvíli už se jedná o intenzivní stoupání a cesta vede nahoru cik-cak.

Naštěstí velká část celé trasy se odehrává právě v tomto malém lesíku a stín stromů dělá výstup o něco snesitelnějším.

Jakmile začne les řídnout, otevírají se první výhledy na hornatou jihovýchodní část Mauriciu. Stoupání nyní pokračuje podél odkrytých skal a stromy střídají nízké keře. Jedná se o krásnou, ale náročnou etapu. Jde se po západním úbočí hory, takže dopoledne bude pořád částečně ve stínu.

Cesta po rozkvetlé louce

Třetí pomyslná etapa nás vezme na otevřenou louku. Pořád se jde do kopce, ale mírné stoupání stojí za dechberoucí výhledy, které se navíc zlepšují s každým krokem.

Jeden z prvních pohledů bude patřit východnímu pobřeží. V jednom z údolí zde leží jak na dlani hlavní město Port Louis a zástavba na něj plynule navazuje kam až oko dohlédne. Pohled na množství budov očím kompenzuje bujná vegetace v údolí ve svěží zelené. V kontrastu je pak i světle modré pobřeží oddělené od nekonečných tmavě modrých hlubin korálovým útesem.

Kousek za rozcestníkem, který opět nastoluje přísnější stoupání a mírně zužuje pěšinu, se dostává ke slovu tropický porost. Na trase se nachází úseky, kde je potřeba projít džunglovitým úsekem a nízké keře a květiny lízají nejen lýtka, ale i ruce a tváře.

Ve chvíli, kdy už bezpečně vidíme opravdový vrchol Le Pouce, se dostáváme na louku. Během února je plná bílých květin, ale ještě koncem března vidíme pár posledních kousků. Nádhera.

Kousek za touto sytě zelenou loukou se otevírají dvě luxusní vyhlídky. Ta druhá už je konečně na ikonický Pieter Both se svým rebelským kamenem na vrcholku.

Náročné šplhání na vrchol hory

S výhledem na Pieter Both se dostáváme i k poslední fázi cesty. Zde se vyplatí položit si otázku, zda jít či nejít. Pokoření úplného vrcholu určitě vždy přináší jistý pocit satisfakce a nahoře se ukrývá ten nejlepší 360-stupňový výhled. Zároveň je to ale kompilace výhledů, které jsme měli možnost vidět už po cestě, a vrchol Le Pouce se pojí s celkem nebezpečnou výzvou.

Pěšina se bez okolků vrhá přímo do hustého křoví, které jsem prošla jen po ujištění, že na Mauriciu se nevyskytuje nějak extrémně velké množství nebezpečných pavouků ani hadů. (Viděli jsme obrovské pavouky v lesech na pobřeží v okolí magrovů, ale tady opravdu naštěstí ne). Následuje chvilka nádechu a znovu do hustého křoví.

Následně se pěšina postaví téměř na kolmo a přichází šplhání do extrémně prudkého kopce, u kterého je občas potřeba si pomoct rukama. Za deště bych sem opravdu nedoporučovala stoupat.

V některých úsecích si musíme pomáhat a pečlivě vybíráme vhodná místa, kde zaklínit nohy. Sestup zpět je jen špatně představitelný a radši na něj ani nemyslím. Přidává se pár pasáží těsně u strmého srázu a poslední kousek pod převisem, kde se můžou lehce uvolnit kameny a svalit se dolů. Před tímto varovala cedule dole na parkovišti.

Naštěstí se jedná o opravdu krátký úsek s úžasnou odměnou na konci. Z vrcholu Le Pouce je rozhled na všechny světové strany a prakticky odtud vidíme celý Mauricius. Jak často se povede, že zhlédneme celý stát z jednoho kopce?

Na vyhlídce jsme sami a gratulujeme si, že jsme si donesli dost vody a svačinu.

Shrnutí výšlapu na Le Pouce

Výlet na Le Pouce považuji za jeden z nejlepších hiků na Mauriciu a to hned z několika důvodů. Začátek trasy je velmi lehce přístupný, což se rozhodně nedá říct o všech zajímavých místech na Mauriciu.

Na velmi krátké trase se vystřídá hned několik druhů krajiny. A výhled z vrchu je prostě k nezaplacení – celý ostrov leží jak na dlani kam až oko dohlédne a dál ho střídá nekonečný oceán. Další plus je fakt, že se jedná o málo frekventované místo a vyhlídku budete mít pravděpodobně sami pro sebe.

***